Jak jsem začala pracovat u čínské firmy

Na fakultě jsem našla inzerát, kde bylo pouze telefonní číslo a vzkaz, že čínská firma hledá zaměstnance s čínštinou. Půlrok strávený v Číně mi dodal odvahu a téměř půlrok strávený od návratu zpět v Česku bez nějakého valného kontaktu s Číňany zase dal pocítit dávku zoufalství, které mě poté ve společné kombinaci donutily asi po týdnu váhání se na inzerát ozvat. Vářova odrazující slova o neekologičnosti a neetičnosti čínské výroby pneumatik sice zavdala důvod k mírným pochybám, ale hned když se na druhé straně ozvalo známé wei? (čínsky haló?), pochyby se rozplynuly.
A tak jsem šla na pohovor. V domění, že už přede mnou jistě musel do firmy volat jiný zájemce. Že budou zajisté chtít někoho s pokročilejší čínštinou. Že je zvláštní, že by velká firma sídlila na samém okraji Prahy na zastávce s prapodivným jménem Žampionová.
Když jsem vystoupila z autobusu, který předtím projel několik zastávek, všechny pojmenované podle názvů hub, vydala jsem se ulicí, kterou mi na telefonu pracně několikrát vyhláskovali jako Čirůvková. Očekávala jsem, že dům, ve kterém firma sídlí najdu bez problému, Číňani mají ostatně vždycky na dvěřích vzhůru nohama červený znak pro štěstí nebo ne? Dost mě tedy zmátlo, když hned na prvním domě tento znak visel, ale číslo domu se neshodovalo s tím, které mi dali v adrese. A tak jsem popošla o dům dál. A na něm bylo také červené fu. A na dalším domě také. V téměř celé ulici bydlí totiž ve fungl nových rodinných domcích Číňani, kterým zde, jak jsem se později dozvěděla, zařídil bydlení můj čínský šéf, jak jinak než prostřednictvím čínské filozofie guanxi - po známosti.
Nakonec na mě z jednoho domku zavolal můj budoucí šéf a pozval mě dál. Před vchodovými dveřmi ještě stihl čínskou češtinou nařídit dvěma vietnamským dělníkům, jak mají pokládat dlažební kostky na jeho příjezdové cestě. Multi kulti:)
Hned jak jsem překročila práh, ucítila jsem závan zajímavé vůně/smradu, který, jak jsem později zjistila, je v domě tak nějak stále přítomen a který pro nedostatek znalostí záludné čínské kuchyně prozatím přičítám vařeným prasečím kopýtkům, jež šéfova manželka ráda a často konzumuje, protože věří, že prospívají pokožce. Já jsem se brzy přidala ke zbytku rodiny, který preferuje z vepře maso.
A tak jsme se domluvili, že budu ve firmě pracovat jako mishu (sekretářka) a vyřizovat pro ně telefonáty, tlumočit a obstarávat věci, které mají problém zařídit kvůli nedostatečné češtině. Firemní či alespoň trochu profesionální dojem se na mě ani moc nesnažili udělat, ostatně u kuchyňského stolu, kde zrovna šéf obědval, by to šlo dost špatně. Kancelář ve vedlejším vchodě, kterou mi první den ukázali, jsem od nástupu do práce neviděla, a když jsem se na ni nedávno ptala, bylo mi řečeno, že celou vedlejší půlku domu pronajali. Internet na počítači, který mám k dispozici občas pokulhává, z firemního telefonu se nakonec vyklubala pochybná alternativa, kdy volám ze svého mobilu a šéfová slíbila, že mi vše, co provolám nadrámec svého obvyklého paušálu, uhradí.
Když ale pominu občasné chvíle podřazenosti a nedoceněnosti, jako když například pro šéfovou vybíráme v pracovní době v supermarketu tužidlo na vlasy, nebo když při rádoby profesionálním pohovoru s budoucím obchodním zástupcem šéf s maželkou komunikuje dialektem, ze kterého nerozumím ani slovo, tak mě práce baví.
V pracovní náplni mám také asi tak jednou týdně cestu do Strakonic, kde máme hlavní sklad. Dvě hodinky 180kou mě zmátly natolik, že jsem si se svými bídnými zeměpisnými znalostmi myslela, že Strakonice jsou asi tak daleko od Prahy jako Beroun. Když nás potom jednou na cestě zpět do Prahy na silnici blokoval náš vlastní pronajatý kamion, divila jsem se, jak pomalu se ještě dá autem jet. Co by teprv šéf řekl na Habartovskou třicítku:)
To mě přivádí k tomu, jak vlastně vypadá činnost naší firmy. Je to zatím rozjezd. Pro mě, bez praxe v obchodu a bez znalostí jakýchkoli obchodních strategií, to znamená, že jako houba nasávám nové poznatky. Pozoruju. Učím se. A přitom se snažím vysvětlit českému obchodnímu zástupci, který pro nás pracuje, proč Číňani obchodují tak, jak obchodují, a snažím se vypadat alespoň trochu znalá problematiky. Pro představu se zmíním o naší první dodávce pneumatik.
Po internetu jsem už několik dní vyřizovala formality se spediční firmou a celním úřadem, bez toho, že bych měla nějakou jasnější představu o tom, co nám to přesně má přijet. A tak mě v pondělí ráno vyzvedli autem na Opatově a hned po několika minutách jízdy mi šéfová, jak už je jejím příjemným zvykem, bez jakékoli informace o tom, kdo volá, předala telefon, na kterém se ohlásil řidič kamionu s kontejnerem, oznámil mi, že nám veze pneumatiky a ptal se, jak se ve Strakonicích (kde jsem ještě nikdy nebyla) dostane k našemu skladu. Šéf taky neměl moc představu, jak přesně popsat cestu, a tak jsem nakonec řidiče spolu s dalšími čtyřmi, kteří volali krátce po něm, všechny poslala za Kaufland doprava, a jen jsem doufala, že nekrouží po Strakonicích s obrovským kontejnerem a nehledají tu správnou odbočku. Naštěstí trefili. Dorazili jsme jako správně distingovaní šéfové až hodinku po tom, co tam kamiony zaparkovaly.
Na malý plac před sklad se vešel jen jeden kamion, ze kterého potom, co jsme vyřídili formality s celníky, začali tři postarší chlapi dolovat pneumatiky, podivně do sebe zakleslé, aby se jich do kontejneru vešlo co nejvíc. Po hodince už vypadali dost vyřízeně, pneumatik z kontejneru ale neubývalo. Zjistili jsme, že zástupce, kterého máme ve Strakonicích, nevěděl přesně v kolik máme přijet a nepodařilo se mu zařídit víc sil na vykládku. Jelikož nemá naše firma zatím zařízené žádné zabezpečení či pojištění areálu, bál se pozvat na práci cikány, nakonec skončil u několika kluků ze Strakonické průmyslovky, kteří po vyučování dorazili, aby vystřídali ty tři chudáky, zmožené vytahováním a kutálením pneumatik a následným stavěním pěti až šesti do komínů, bez jakékoli techniky, dokonce i bez rampy. Šéfová trvala na tom, že přestávku na oběd si nemůžeme dovolit, a tak jsem ji nakonec alespoň přesvědčila, že bychom jim mohli něco koupit v supermarketu, a kolem třetí chudáci chlapi dostali chleba se salámem a k němu, jak to rozhodla šéfka, mléko. Když si pak ještě stěžovala, že pracujou pomalu, že prý náš strakonický zástupce vybral strašné trosky, dali jsme jí najevo, že za mlíko k obědu nemůže bohužel čekat žádné zázraky.
Kolem čtvrté jsme se museli vydat zpět do Prahy. To chlapi zrovna začínali vykládat druhý kamion. Strakonický zástupce, zcela zdeptaný nereálnou představou, že se vykládka stihne ještě ten den a taky zděšený stavem vykládajích kamarádů, z nichž jeden vypadal, že se pěkných pár dní nenarovná, se snažil ještě před naším odjezdem znovu o situaci informovat šéfa, který nicméně dál trval na svém optimismu a tvrdil mu, že do hodiny to mají vyložené.
Nakonec to prý chlapi kolem deváté večer dovyložili. V posledních dvou kamionech byly mimo pneumatiky na osobní vozy ještě nákladní a traktorové pneumatiky. Pro Číňany otázka hodiny:)
No, teď máme ve skladu asi milión pneumatik, ve Strakonicích tři a v Praze dva zaměstnance (včetně mě), nemáme internetové stránky, ceníky a rychlý odbyt chce šéf založit na nízké ceně. A sklad, který je teď téměř zcela zaplněn naším zbožím, nám jeho majitel ještě stále zcela nevyklidil, ale z Číny už jedou další kamiony s pneumatikami...

Twilight versus prokrastinace

Předtím než se vrhnu na poslední kapitolu druhého dílu Twilightu (závislí vědí o co jde, ty co to nechytilo buď neviděli - nechť nadále zůstávají v blažené nevědomosti - nebo ještě neviděli - těm budiž moje situace odstrašujícím příkladem), po které následuje "motivační" preview k dílu třetímu, po kterém se nejspíš znovu podívám na zatím jediný zfilmovaný první díl.

Dnes jsme na technice mluveného projevu měli příspěvek o tom, co to znamená prokrastinace. Pro ty, kdo to slovo neslyšeli, přikládám definici:

výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový fenomén pro duševní zdraví

Nemám bohužel víc času na to, abych tu objasnila souvislosti, můj život už brzy přejde z fáze Nový měsíc ("New Moon, what a kalk!") do fáze Zatmění.