Jupíí. Můj skvělý profesor na čtení textů mi dal čínské jméno. 陶佳琳。Tao Jialin (tchao tja lin). Tao je příjmení, podle Tomášová. Je to časté čínské příjmení. Jialin je podle Kateřina, znamená to něco jako hezký jadeit, nebo tak něco.
Tak mi konečně odpadá povinnost hlásit, že ještě nemám čínské jméno a následně několikrát opakovat své české jméno, aby si ho ostatní byli schopní zapamatovat. (Zápaďáci vcelku nemají problém, horší je to s Asiatama, pro ty je to těžké. Ale co mám říkat já, když se mám naučit čínská jména všech spolužáků a nemůžu si zapamatovat ani jednu slabiku, ach jo.)
V Číně se vždycky dává první příjmení a pak až jméno. Příjmení může mít jednu nebo dvě slabiky (tj. znaky) a jméno taky. Takže nejdelší (a pro mě nejhůř zapamatovatelná) jména jsou čtyřslabičná a ty nejkratší jsou dvojslabičná (ty mám ráda). Lidi pak obvykle oslovují člověka jenom „křestním jménem“ – tj. mě by třeba říkali Jialin, nebo přezdívkou.
Jména sou tu dost vtipné. Třeba moje thajská spolužačka má jméno thajské, čínské, japonské a anglické, každé jiné. Nebo je tu jeden Izraelec, který se jmenuje Raz a čínsky mu říkají Lazi (ladz), což znamená ostré jídlo – a to ani moc nemá rád ostré jídla:) Někteří mají jména, které sou hodně podobná jejich pravým jménům – třeba kamarádka z Izraele se jmenuje Roni a čínské jméno má Luoni. Pak jsou některé jména, které jsou hodně časté, takže mají čínský ekvivalent – třeba Adam se „překládá“ jako Yadan (jatan), ale pak tu znám dalšího Adama a ten má čínské jméno Wuyou (ujou), protože chtěl něco originálního.
4 komentáře:
Zajištíš mi taky přidělení jména? ;) Nebo bude stačit jen Ňam ;)
No to teď už fakt nevím jak ti mám říkat :-D
A já chci taky jméno, pěkně prosím :-)
a pak nas budes muset vsechny naucit, jak vyslovovat to tve jmeno :)
co vyslovovat, ale psát... ;)
Okomentovat